„Máme rádi zvířata, protože jsou chlupatá ...“, no vždyť to všichni znáte.

Podotýkám, že na těchto stránkách budou uváděny mé osobní názory a poznatky, nejde tudíž o prezentaci výsledků výzkumů, ale o většinou subjektivní hodnocení, takže teď mohu začít Caramela je totiž nej... :-)

Jak jsme si pořídili Caramelku.

Máme dvě děti, a jelikož jsme si oba dospěláci přáli pejska a usoudili jsme, že děti už jsou dostatečně velké, aby psa neumačkaly, tak jsme začali vybírat. Celé rozhodování bylo velmi složité a výběr a studování, prohledávání internetu a odborné literatury vzájemných diskusí trval téměř rok. Do tohoto byly samozřejmě zapojeny i děti, které s vybíráním plemene a požadavky na psa měly právo také mluvit a byly dost netrpělivé, kdy konečně toho psa už přivedeme. Naše požadavky byly asi tyto.

-        chceme vědět, co jsou zač jeho rodiče, protože případná agresivita je dědičná a tudíž jsme se rozhodli, teda hlava rodiny rozhodl, že to musí být pes s průkazem původu, dnes už víme, že to bylo rozhodnutí správné

-        nesmí být moc malý, aby na něj děti nešláply (no vlastně my také) – takže zde jsme vyloučili všechna malá plemena

-        nesmí to být plemeno, které je dědičně náchylné na nějakou chorobu, nemáme rádi, když někoho něco bolí a u zvířátka by to bylo ještě horší než u dětí

-        asi by neměl mít dlouhé chlupy, protože to by se musel denně česat a to se asi zvládnout nedá, teda zvládnout asi jo, ale já to nezvládnu a ostatně dlouhé chlupy jsou všude..................... teď už vím, že krátké taky

-        musí být milý k dětem a to i ve chvíli, kdy se nedívám, takže jsme zcela vyloučili bojová plemena, zkušenosti s nimi nemáme, ale určitě potřebují hodně pevnou ruku a nepouštět z očí, měli jsme pro toto rozhodnutí zkušenosti zprostředkované

-        musí být osobnost, protože, kdyby to byl pes – hadr, a bylo možné si s ním dělat cokoliv, tak to by asi také nebylo ono

-        musí respektovat děti, jako členy smečky výše postavené..

-        a pak ještě požadavky dětí:

o      aby se vešel do postele, teda aby pes spal v posteli to jsme ze zásady proti, ale dětem v tom asi nezabráníme.

o      aby se s námi honil a hrál si, aby mohl běhat s kolem

o      aby toho moc nesnědl, protože pak by dělal velké hromádky...

o      aby byl nejkrásnější na světě

no bylo toho spousta a my vybírali a vybírali a konzultovali a telefonovali.

Výsledkem všeho bylo naše rozhodnutí POŘÍDÍT SI BÍGLA. Setkali jsme se sice s několika lidmi, kteří nás od této myšlenky zrazovali s tím, že oni mají, nebo jejich známí mají a pod. a je to doslova nesnesitelné, neposlušné a nevychovatelné a bude to to nejhorší naše rozhodnutí, které jsme kdy uděláme. V tomto případě jsme na zprostředkované informace nedali a byli jsme pevně přesvědčeni o správnosti svého rozhodnutí a když se pro něco rozhodneme, tak nemá význam nás o čemkoliv přesvědčovat.

Svůj názor na plemeno jsme konzultovali s poradkyní chovu, která nás opatrně upozornila, že pokud chceme psa k boudě, nebo na hlídání, že bígl není ta správná volba. To nás opět přesvědčilo, že jdeme tím správným směrem a začali jsme tudíž pátrat po štěňátkách, a chovatelích, s kterými bychom případně smluvili nějakou schůzku, tak abychom se o tomto plemeni dověděli něco více, než se všude můžeme dočíst a tak jsme prohlíželi a telefonovali. A nikde nebyl nikdo doma, až jsme se konečně dovolali kousek od Opavy paní Cenkové, která měla v tu dobu štěňátka a byla velmi ochotná a přátelská a poslala nám fotky štěňátek. To nás opět přesvědčilo, lidé, kteří chovají bígly jsou milí, přátelští a všechno nám vysvětlí. Ale asi to bylo najednou rychle a tak nám trvalo skoro 14 dní, než jsme se rozhodli, že ano a tak jsme zavolali, že máme vybráno, no ono jsme měli vybráno hned, prošli jsme fotografie a řekli jsme si tuhle chceme a žádnou jinou. A po 14 dnech bylo pozdě, paní chovatelka řekla, že toto štěně je už zamluvené a tak si máme vybrat jiné, ale jistě to všichni znáte, když si jednou řeknete, že tato je nejkrásnější, tak co teď. Stejně povezeme dceru za 14 dní na školu v přírodě na Severní Moravu a tak se tam zastavíme, ještě jednou se na pejsky podíváme, tentokrát osobně, vše ještě jednou prokonzultujeme a pak uvidíme co a jak. A skutečně jsme se za 14 dní vydali do Mokrých Lazců podívat se na štěňátka. V tu chvíli už žádné volné nezbylo, kdyby ano, tak jsme si ho hned odvezli, protože byli nejkrásnější všechna. A tak jsme se zatím dohodli, že si počkáme na další vrh, který bude příští rok a nebo se rozhlídneme ještě po dalších pejscích – teda fenečkách, v tom jsme měli také jasno, chceme holku!

Paní chovatelka říkala, že s jedním ze štěňat to není moc jisté, jestli si pro ní přijedou a že se máme ještě optat. A tak jsme se za 14 dní ozvali mailem. Trvalo skoro týden, než se ozvala paní chovatelka zpět s tím že není volná, ale že se jí bude vracet zpět jedno štěňátko, protože dítě v rodině, kde bylo, má těžkou alergii na pejsky a tak se vrátila zpět ta naše nejkrásnější a my si ji mohli odvést s sebou domů a mít toho nejkrásnějšího bíglíka na světě, naše strakaté štěstí.